Evoluce, Mimozemšťani nebo Bůh ?

Tuto otázku zrodil mozek, a jejím předmětem je také mozek. Následujícím textem na ní nehodlám odpovědět. Jen otázku trochu více rozvedu a odpověď nechám na každém z Vás, laskavém čtenáři.

Nejsložitější orgán lidského těla, kterému sami vlastně ani nerozumíme. Co je ale nejzvláštnější je jeho vyspělost, velikost a využití. Vědci „změřili” že jeho kapacita je neuvěřitelná, a pokud sečteme všechny známé veličiny, které mozek provádí včetně myšlení, stále ho nevyužíváme dostatečně. A já se tedy ptám, proč tomu tak je. Proč máme mozek tak velký, vyspělý s kapacitou, kterou ani sami neumíme využít, leda bychom byly naprostí géniové, kteří ovšem i tak neumí využít celých 100%. Nehledě na to, že často tito géniové nezvládnou zase řadu jiných, běžných všeobecných věcí.

Pokud bychom odpověď hledali v obecně přijaté Darwinově teorii, tak asi dost nepochodíme. Ok, přijměme fakt, že vývoj života na zemi - evoluce je dána několika faktory. Prvním je mutace. Naše matička země je z kosmu neustále vystavována různým zářením a je docela možné, že evoluce byla skoková v rámci některých velkých vesmírných událostí. Dalším parametrem evoluce je přírodní výběr silnějšího. Řekněme že nás okolní svět neustále se nutí zdokonalovat a tak, jeden z našich instinktů je rozvoj, mutace na přání, nebo fyzikální zdokonalování, jak to pojmenujeme je vlastně naprosto jedno. Prostě živočichové jsou neustále nuceni bojovat ať už je to o cokoli, a tak se zbarvují, zneviditelňují, chrání či se zdokonalují v jiných oblastech, které jim pomohou k přežití.

No jo, ale pokud bychom jako lidské plémě byly obdarovány velkým mozkem, bez využití, tak proč by za tu dobu nezakrněl, když ho ani neumíme využít ? A pokud by onen neskutečný orgán byl způsoben naším instinktivním zdokonalováním, k čemu, když ho ani nevyužijeme ? Nevím jak pro koho, možná že některým vědcům to smysl dává, mě ale ne, jde dle mého o jeden z mnoha paradoxů našeho života.

„Věřím v otce i syna i Ducha svatého, Boha všemohoucího, pána a dárce života.” Ať už je naše vyznání jakékoli, patrně se opírá o nějakou vyšší sílu, vyšší cíl, o něco co dává světu řád, logiku nebo prostě jen životu účel. Tak jako tak, vírou často vysvětlujeme něco, co sami nedokážeme pochopit. Na konci veškeré známe vědy je ale pořád dost otázek na to, aby většina renomovaných vědců stejně skončila u víry. Ne ve vědu, ale v nějaký vyšší smysl.

Pokud odpovíme na otázku bytí vírou, můžeme stejně odpovědět na otázku až příliš velkého a nevyužitého mozku. Dar tak velkého mozku od Boha nám dává možnosti, které využíváme každý den, a bohužel často i zneužíváme.

Někteří si myslí, že jsme ve skutečnosti potomky mimozemské civilizace, která nás tu zanechala před dávnými časy. Ať už pravdu mají, nebo ne, je to v podstatě jedno. Sice by to krásně pasovalo na velikost mozku, protože ten mohl být našimi dávnými potomky opravdu plně využíván, ovšem na naši otázku to odpoví jen z poloviny. Pokud totiž opravu někde ve vesmírné dáli žijí, nebo žily naši předci, i ti se museli někde vzít, někdo je musel stvořit, ať už to byl Bůh nebo Evoluce.