Facebook všude kam se podíváš

Na internetu se objevil nový fenomén, resp. starý fenomén v novém kabátě - mini blog. A snad nejznámější službou je facebook. Je zvláštní jak této módní službě všichni slepě podlehly i když se značným zpožděním. Sem starý, nostalgický, nemoderní nebo paranoidní, když nemám vlastní účet ?

Historie těchto stránek sahá poměrně hluboko do historie českého internetu jako takového. Svoje osobní stránky jsem měl již v době, kdy internet patřil do prestiže středních škol, které se připojovali do celosvětové sítě 14,4kbps rychlým modemem přes telefonní linku. V té době, vlastně o něco dřív sem se s internetem setkal a to v nymburském PVT, které na vrátnici mělo jedno veřejné a připojené PC, zpřístupněné uživatelům za hodinový poplatek.

Již tehdy existoval předchůdce dnešní populární služby chat. Pamatuji si na místnost 21, kam sem chodíval, v dobách kdy sem se na internet připojoval. Ta doba je již dávno pryč a internet se za těch několik let změnil téměř k nepoznání. I mé osobní stránky dostaly mnoho podob adres, využíval sem služeb dostupných zdarma až nakonec mám vlastní doménu, na které je dnes provozován jen vlastní osobní a technologický blog.

Ani nevím kde se vzala ta potřeba blogovat, pravděpodobně vychází z mé extrovertní povahy, do něčeho neustále kecat. V každém případě potřeby osobních stránek jsou historicky dané a do dnešního světa jen malinko upravené. V kamenných dobách internetu, měli osobní stránky povahu spíše prezentace. Firmy se vystavovali na internetu, aby ukázali své know-how, bohatství a technologickou vyspělost. Jednotlivci pak zveřejňovali návody, postupy, rady či dokonce vlastní tvorbu. Toto zveřejňování má dodnes různou povahu a více či méně tvoří další úroveň komunikace mezi jednotlivými uživateli.

Já osobně měl na svých stránkách zveřejněno mnoho zvláštních údajů, a zcela nechápu, koho takové údaje mohli kdy zajímat, na druhou stranu, na internetu sem se nikdy neschovával, a tak mým novým internetovým přátelům sem mohl nabídnout alespoň rámcově reálnou postavu, s vlastními názory a zálibami. A konec konců tak je tomu i dnes, a možná tomu tak je ještě víc, než kdy tomu bylo před tím.

S mnohými přáteli se již člověk nestýká, a není to vždy jen proto že nechce, ale proto, že nemá tolik času kolik by si přál. Mí kamarádi a spolužáci se odstěhovali kdo ví kam (vlastně i já). Někde kdo ví kde, založily rodinu (i já :D) a té se věnují v době, kdy nechodí do práce, aby tuto rodinu zaopatřili. Priority se změnili, a internet jakoby toto celé zachraňoval. Na blogu totiž mohu zveřejňovat co se mě zamane a tak si mí přátelé mohou přečíst co se mě stalo, kde jsem byl, podívat se na fotografie z akcí nebo na fotografie mé krásné rodiny.

Potřebu vlastního blogu sem tedy vysvětlil, co ale facebook ? Ok, sem majitel internetového serveru, dostatečně technicky zdatný abych si celý blok spravoval sám, a to ne jen po stránce obsahové, ale i technického zabezpečení. To mě sice dává poměrně velkou výhodu, ale možnost vlastního blogu, má dnes i běžný internetový uživatel, minimálně právě prostřednictvím různých blogovacích služeb. Ty jsou sice určeny právě k vyjádření názorů, ale mohou být užity i k publikaci jiného duševního vlastnictví, muziky, grafické či jiné tvorby.

Facebook se ale tomu klasickému blogu vymyká. Jde totiž spíše o veřejnou komunikaci jednotlivých uživatelů mezi sebou. To samo o sobě stále není nic nového, jak sem psal na začátku, už v kamenných dobách internetu, existovali služby určené pro veřejnou komunikaci. Vtipné na tom celé je to, že dříve se lidé za internet schovávali (což bylo určitě špatně), dnes se ale na internetu až nekontrolovaně vystavují. Laskavý čtenář by mě teď mohl namítnout, že i já sám sebe vystavuji na internetu, já mu ale tímto opomínám právě tím slovem nekontrolovaně.

Když bude někdo chtít zjistit něco o mě, získá pouze to, co mu sám dám. Nic ale neví o lidech kteří si se mnou denně píší, natožpak o čem si spolu píšeme. Nemám nic proti službám jako je facebook, ale pro mě osobně vlastně ani nemá opodstatnění. Mám ICQ, Jabber, MSN, Yahoo, mnoho mailových adres a vlastní blog na vlastní doméně, kdo chce, může mě kontaktovat jak chce, a ti ostatní co je neznám, i těm na sebe prásknu poměrně dost (beru se za osobu, která internetu alespoň lokálně přeci jen něco dala, a je tedy tak trochu na internetu osoba veřejná). Nemám ale ani nejmenší zájem, aby kdokoli věděl s kým a o čem si píši, nebo psal, jinak řečeno mě digitálně špehoval.

Malinko mě zarazilo kdo všechno z kruhu mých známých a blízkých takovému módnímu trendu podlehli, ale zde jsem se i já zastavil a řekl dost. Je pravda, že i na facebooku či jiných službách se přeci člověk může ovládat, ale z toho co sem alespoň do teď  zaregistroval, tomu tak moc není, a jediné co mě alespoň malinko utěšuje, že v době kdy je vysledovatelný každý připojený (trocha té paranoii), je to prostředí tak velké, že se stává anonymním.