Jak sem hacknul IBM R30

Před několika lety, jsem si slavnostně koupil zcela nový notebook. Bylo to v době kdy pomalinku začínal boom těchto mobilních zařízení a tak to ještě nebyla docela tak levná záležitost. Konečná volba padla na low-endový notebook firmy IBM, model R30. Procesor 900 MHz Intel Celeron, 128 MB RAM, 40 GB HDD, CD-ROM a integrovaná grafická karta ATI Trident.

00:00.0 Host bridge: ALi Corporation M1621 (rev 01)
00:01.0 PCI bridge: ALi Corporation PCI to AGP Controller (rev 01)
00:06.0 Multimedia audio controller: ALi Corporation M5451 PCI AC-Link Controller Audio Device (rev 01)
00:07.0 ISA bridge: ALi Corporation M1533/M1535/M1543 PCI to ISA Bridge [Aladdin IV/V/V+]
00:0a.0 Ethernet controller: Intel Corporation 82557/8/9/0/1 Ethernet Pro 100 (rev 0d)
00:10.0 IDE interface: ALi Corporation M5229 IDE (rev c3)
00:11.0 Bridge: ALi Corporation M7101 Power Management Controller [PMU]
00:13.0 CardBus bridge: O2 Micro, Inc. OZ601/6912/711E0 CardBus/SmartCardBus Controller
00:14.0 USB Controller: ALi Corporation USB 1.1 Controller (rev 03)
01:00.0 VGA compatible controller: Trident Microsystems CyberBlade/i1 (rev 5d)

Ve své době šlo o docela nabušenou mašinu, která stála asi 30 tisíc bez DPH. Stroj sem kupoval v oškubané verzi, tedy méně raměti, CD-ROM místo comba a s MS Windows 98. Baterka tehdy vydržela asi hodinu a půl, což byl úctyhodný výkon. Ten notebook sem hojně využíval v práci, což byl také důvod, proč mě byl prodán za nákupní cenu bez DPH. Koncový uživatel by tedy zaplatil ještě více.

Jakožto Linuxář už tehdy, sem Windows používal jen zřídka kdy, a spíše jen k testům. Hlavním systémem bylo FreeBSD verze 4.x z velké části samo-kompilovaném přímo na míru HW. Nakonec sem z toho také velmi těžil. Používal jsem odlehčený desktop založený na FluxBoxu a iDesku a přehrával filmy z AVI souborů pěkně plynule, což bylo na Windows naprosto nemožné. V té době si pamatuji snad jen krkolomnosti u grafické karty, jejíž 3D akcelerace fungovala jen v tzv. softwarovém režimu. 2D akcelerace naštěstí fungovala velmi dobře, až na pár chybiček v ovladačích, které byly rychle opravené.

Pamatuji si že sem na tom notebooku používal i FTDI redukci na sériový port, který sem úspěšně rozběhal i v onom FreeBSD. Na net sem se připojoval většinou přes LAN, kabelem přes GPRS a nebo dokonce přes IR port, což bylo ale dost nepohodlné, protože ten je vyveden u notebooku ze předu před klávesnicí. Ten stroj má i jednoportovou PCMCIA, tedy wifi byla možná. Akorát jen ty 2 usb porty nebyly nic moc. Na druhou stranu to má i LPT port.

Jak šli léta, stroj chátral a chátral. Odešla CD-ROM mechanika, naštěstí pár dní před koncem záruky. Nakonec došlo k několikanásobné výměně pevného disku a došlo také na manipulaci s ramětí. Veškeré zásahy byly více méně samozřejmé, protože pevné disky odcházejí a paměti není nikdy dost. Stroj jako takový je jinak pořád v perfektním stavu. Jediný optický problém je na displayi, protože v místech kde se dotýká joystiku v klávesnici je šmouha. Baterie je již zcela nepoužitelná, stěží udrží notebook uspaný v paměti jen několik málo vteřin, tak akorát na rychlý přesun z postele na stůl.

Zásadním problémem se ale ukázal aktivní chladič na procesoru. Malý nestandardní větráček chrčel, zasekával se a způsoboval přehřívání procesoru, což vedlo k ochrannému snížení výkonu. Několik čištění sice zabralo, šlo ale vždy o krátkodobé řešení. Investice v podobě více jak tisíce korun do notebooku, v době již oceněného na láhev běžné skotské nepřipadala k úvahu. Po několikátém čistění nakonec došlo na nákup větráčku podobných rozměrů.

Větráček sem mechanicky upravil tak, aby v uzavřeném prostoru žebrování vytvářel patřičný proud vzduchu tak, jak je tomu u originálního větráčku. Výsledek je vzhledem k původnímu stavu celkem uspokojivý. Větráček v hodnotě asi 100 korun sice hučí obdobně jako proudový motor stíhacího stroje, nicméně v porovnání s původním chraptěním a cvakáním připomínajícím hluk vodního mlýna šlo o značné ztišení. Větráček sice nežene proud vzduchu skrz chladící žebrování tak dokonale jako originál, zato to dělá dostatečně výkonně.

Výsledná teplota i s pomocí speciální pasty pro procesorové chladiče klesla o téměř 10°C. Navíc dokonce dochází k regulaci otáček a to v režimech, netočím se protože počítač je studený, točím se zběsile abych udržel těch 40°C. Točím se pekelně rychle, bez ohledu na limity hlučnosti v zastavěné oblasti. Co je na tom celém krásné, že i přes tyto extrémy je hluk přehlušitelný televizí a to bez toho, aniž by se ozývala morseovka vyťukávaná sousedy smetákem o strop nebo zdi. Notebook nemusí být ani vypodložen, aby lépe nasával vzduch a i přes zátěž, teplota procesoru nevyleze přes 47°C.

Toto celé beru jako obrovský úspěch, neboť notebook jinak vykazoval známky toustovače s pracovní teplotou 52°C a výkonem myčky na nádobí. I když jeho praktické využití ještě čeká na mého syna, který na něm bude provozovat nějakou linuxovou hru, momentálně hledám čas pro testy se systémy ReactOS, Minix, NetBSD a jiné. A navíc ušetřil sem více než tisíc korun za větráček, který bych možná dnes už ani nesehnal.