Kam se poděla morálka ?

Žít v dnešní společnosti není snadné. O to víc to není snadné pro mě, kdy mám zcela evidentně pokroucený pohled na svět. Zajímá mě, jak to vidí ostatní, jak to vidíte Vy. Protože v době, kdy jsem vyrůstal mezi dalšími třemi sourozenci, v době sametové revoluce, odkojen filmy pro pamětníky nerozumím lidem. Jsem označován za ňoumu, slušňáka a moralistu.

Je smutné, že nadáváme na svět, na cikány, na uprchlíky, na zemi, na politiky, na zaměstnavatele, na sousedy, na všechny. Ale za všechno to si můžeme sami. Nebo kdo jiný snad za to může? Politici, bezesporu, ale už víc jak 70let! A kdo je volil, kdo jim umožnil se stát politiky? My!

Historie

V dobách první republiky byly lidé chudí, ale poctiví. Pan učitel byl Pan učitel. Byl autoritou, protože byl vzdělaný a vzdělání šířil dál. Číst, psát a počítat, byl bezesporu naprostý základ, nicméně vzdělání nebylo jen toto. Lidi byly pokorní, snad šťastní a vzdělaní. Věděli že jen poctivá práce, a přístup k životu je nutná pro to, aby se měli dobře oni, i jejich děti. Po válce, když se země vzpamatovávala, přišla bohužel ideová vlna. Lidé dovolili aby ti, kteří nic nemají získali mnoho, a ti, kteří mají, protože oni, jejich rodiče a prarodiče tvrdě dřeli, aby to získali, o všechno přišli.

Národ se naučil, že úředník se nestal úředníkem díky své píli a pracovitosti, ale proto, že někoho udal. Stali jsme se utiskovaným národem. Národem jenž utiskuje sám sebe. Národem, který odměňuje práskače, utiskovatele, idioty a chamtivce. Národem, který pohrdá intelektem, vlastní vůlí, náboženstvím, které je zejména o morálce. Zlodějina se stala naprostým standardem. Kdo neokrádá stát, okrádá svoji rodinu.

Pak se národ probral, zbavil bolševika moci a? Nic! Nestalo se vůbec nic. Ano, můžeme cestovat, můžeme beztrestně říkat co chceme. Můžeme studovat, kádrový posudek neovlivňuje naši budoucnost. Ale pokroutili jsme si svobodu po svém. Ignorujeme svobodu druhého a podřizujeme ji té vlastní. Hesla, morálku i pokroucenost jsme si z totalitního režimu vesele nechali a legitimizovali. Málokdo dnes chápe, že má svoboda končí u svobody toho druhého!

Kdo za to může ?

My! Jsme národ pokrytců a populistů. Říkáme to, co se líbí mase, ne to, co si myslíme. Především, my nic jiného neznáme, protože jsme líní myslet. Honíme se za mamonem jako by to bylo něco důležitého, přitom to vždy byl a stále je jen prostředek k tvorbě sváru. K tvorbě amorálního myšlení i chování. Dobrý sluha, ale zlý pán, od kterého si necháváme poroučet. Kdo za to může ? My!

Nadáváme na politiky že nic nedělají. Ono řídit stát není jako řídit domácnost, nebo firmu. Je to neskutečný aparát, kdy každý chce všechno. Nadáváme na politiky že kradou, a že nedávají peníze. A my? Okrádáme všechny kolem sebe. Okrádáme stát na daních, vyděláváme peníze na černo a státu se snažíme nedat ani korunu. Bereme si do kapsy od koho to jen jde a divíme se, že stát nemá. Okrádáme zaměstnavatele o čas. Permanentně se snažíme ošidit každého, s kým přijdeme do styku a divíme se, že ostatní se snaží ošidit nás!

Chováme se stejně jako ti, které tak rádi kritizujeme, sami bychom se ale chovali stejně, možná ještě hůř. A kdo se tak nechová, je za blbečka a snílka. Přitom právě jeho očůráváme nejvíc. Můžeme za to my, svou pokroucenou morálkou, ve které vychováváme naše děti, kteří jsou pak řiditelé, politici, úředníci. Lidé, kteří si mastí kapsy na úkor jiných si sami volíme, sami vychováváme, a neustále se divíme, že se nic nezměnilo.

Jak můžeme změnit tuhle situaci, když se chováme stejně, možná hůř. Nadáváme na cikány, ale že se chováme stejně už nikdo neřeší. Jenom jsme bílí tak je to v pořádku. Je jedno jestli někdo okrádá stát, nebo někoho jiného, vždy okrádá sám sebe! Snažíme se být ti prachatí nemakačenko, na které nadáváme a s oblibou je nazýváme „chudáky“. Možná se chováme podle zákonů, ale to neznamená že se chováme slušně. A pokud děláme něco špatně, tak si to prostě odůvodníme, zlegalizujeme. Chceme změnu, ale sami se měnit nechceme. Naše zdravotnictví dotuje namaštěné kapsy pojišťoven, které proplácí čím dál méně ale sami neděláme nic nad rámec svých povinností. Nadáváme na všechny, kteří zneužívají sociálních dávek, ale nechat si prodloužit nemocenskou nám nevadí. Tvrdíme že úředníky platíme z našich daní, ale krátíme je jak je to jen možné.

Nadáváme na to, jak je jídlo drahé, ale sami ho vyhazujeme do popelnic. Nadáváme na párky bez masa, ale svým nákupem podporujeme zejména ty, kteří to šizené jídlo vyrábí. Nadáváme na rajčata ze Španělska, jablka z Polska ale ty české nekupujeme. Nadáváme na šunty z Číny, ale vesele je kupujeme. A když na to máme, kupujeme to drahé, ne to kvalitní. A to kvalitní velmi často vyjde levněji, než to levné. Nadáváme na neohleduplné řidiče, ale sami na přechodu nezastavíme. Značky ignorujeme, a nadáváme na policisty, kteří nás pokutují! A pokud máme policistu za zády, tak si připadáme utiskovanými, přitom sami vybízíme, aby více hlídali. Ne nás, ale ty druhé! Na zákaz kouření koukáme jako na omezování naší svobody, ale to že škodíme a omezujeme okolí už ignorujeme.

Nadáváme na zemi ve které žijeme, ale my sami ji tvoříme. Vzdělancům z principu nevěříme, na všechno máme lepší názor než naši politici, ale o širším kontextu ani neuvažujeme, pokud vůbec myslíme. Většinou jen přebíráme názor někoho, kdo myslí za nás. Kritické myšlení a přirozená nedůvěra je nám cizí. Věříme blábolům z medií, protože nad nimi ani nepřemýšlíme. Tím spíš, pokud ten blábol dává smysl a zapadá do toho, co říkají všichni. Takhle se ale bohužel chovají i ti, kteří ten blábol tvoří. A proč? Protože jsou líní, protože od nich chce zaměstnavatel rychlou práci, protože kvalita není důležitá, protože si chce namastit kapsu. A proč by se novináři měli snažit, vždyť v téhle zemi se nesnaží nikdo, a kdo jo, je blbeček, který okrádá jen sám sebe!

Musíme se probrat!

Pokud nezačneme myslet, nezačneme uvažovat, pokud se nezačneme sami chovat slušně, nikdy se nic nezmění! Protože z takové společnosti nikdy nevzejde nikdo, kdo by něco změnil. Naopak čím víc budeme legalizovat amorální chování, tím větší šance, že někdo posune tu hranici dál. Získávat za méně námahy více je vždy lákavé. Ale proto existuje morálka, aby intuitivně dělala ze špatných věcí špatné, takové, které se nedělají, které jsou odsouzení-hodné. Zákon by měl tuto morálku jen doplnit. My se ale, pokud vůbec, víc řídíme zákonem než morálkou.

Tento text jsem napsal již v Srpnu 2015. Několikrát jsem přemýšlel o jeho vydání. Nemám pocit že by se ale situace měnila k lepšímu, spíše naopak. Nové je pouze to, že mě mnoho lidí označí za: Sluníčkáře, Pravdoláskaře, Havloida. Dříve bych byl jen moralistou a ňoumou. Ještě dříve protistátním živlem.