Kdyby soudruh Rákosník věděl?

"Praha už volá, Praha už volá!" Tímto zpěvem je doprovázená scéna mého oblíbeného filmu Vesničko má, středisková, kdy soudruh Rákosník na cestě po Praze potká na Václavském náměstí skupinku mladistvých, poslouchajících hudbu se sluchátky na hlavě.

Ti bystřejší, kteří chodí mezi lidi, do města, v davu cestujících, už určitě tuší kam mířím. Je zvláštní jak je móda vrtkavá a tu a tam i praktická. Soudruh Rákosník, momentálně zaostalý závozník si v oné scéně nasadí k posměchu závoznické klapky na uši, jenž svou velikostí a v podstatě i praktičností ohromí nejedno dnešního diváka filmu.

Co je ale úsměvné mnohem více, že takovýchto sluchátek, ovšem již hrajících dnes na lidech, jenž cestují s hudbou, potkáte čím dál více. Nepřeberné množství extravagantních barev a tvarů sluchátek, jenž kdysi budily posměch a úškleb dnes často vypovídají i o nerušeném a kvalitním poslechu svých majitelů.

Pokaždé když tedy v davu potkám nějakého majitele, především extravagantního kousku, vzpomenu si na krásný český film, a na fantasticky zahraného soudruha Rákosníka, se svými klapkami na uších, které sice nehráli, ale za to poskytovali alespoň omezený klid, díky utichlému městu. Jo, kdyby soudruh Rákosník věděl...:)