V návaznosti na text s jehož obsahem souhlasím, ale jeho umístění již zřejmě nedohledám, jsem se rozhodl napsat jeho volné doplnění. Text se týkal postupu tvorby webových stránek, a v podstatě navazoval na mnoho jiných doporučení Jana Řezáče, autora knihy Web ostrý jako břitva. Tento článek je více o technologiích a vlastně se dá aplikovat na libovolný programátorský projekt.

Žít v dnešní společnosti není snadné. O to víc to není snadné pro mě, kdy mám zcela evidentně pokroucený pohled na svět. Zajímá mě, jak to vidí ostatní, jak to vidíte Vy. Protože v době, kdy jsem vyrůstal mezi dalšími třemi sourozenci, v době sametové revoluce, odkojen filmy pro pamětníky nerozumím lidem. Jsem označován za ňoumu, slušňáka a moralistu.

Občas se potýkám s názory, že znovu vynalézat kolo, programovat projekt, jenž na trhu je, je zbytečné mrhání časem. Pravda je, že někdy to tak určitě je. Jsem ale přesvědčen, že ne vždy. Zejména u krátkodobých projektů to může být pro autora velmi přínosné.

Od dob, kdy jsem k počítačům přišel, se uživatelské rozhraní ohromě změnilo. V některých ohledech však vidím trend vracet se ke kořenům, a myslím že je to tak správně. Rád bych zde ale rozebral výběr uživatelského rozhraní pro aplikaci. Jak se to zdá přehnaně zbytečné, není tomu tak.

Při psaní zdrojového kódu je dobré dodržovat jistou štábní kulturu. A okolo této kultury se vedou obrovské dohady. Používat CamelCase nebo snake_case, tabelátory nebo mezery. Otevírací závorky na stejném řádku, nebo na dalším novém. I když mám nějaké preference, pokusím se napsat článek tak, aby si každý udělal obrázek sám. Jsem si totiž moc dobře vědom, že zvyk, železná košile i prostředí dokáží, že každému vyhovuje něco jiného.