Jak na prezentaci

Nejsem sice kdo ví jaký prezentér, nicméně prezentaci jsem si mnohokrát opakovaně vyzkoušel na vlastní kůži. Znalý teorie, a rozhořčen přístupem našeho školství se pokusím vytipovat několik bodů, které jsou praxí prověřené, vyzkoušené a tedy (ne)fungují.

Pro snazší rozlišení, o čem vlastně budu psát, vydefinuji dva pojmy:

• Prezentace – digitální soubor, jehož obsah je nejčastěji promítán projektorem na plátno v průběhu přednášky.
• Vystoupení – fyzická přednáška, povídání, školení, prostě fyzické trdlování někde u plátna.

Zlaté pravidlo: Méně znamená více

Prezentace slouží vždy a zásadně jako doplněk a osnova vystoupení. Může vypadat hezky, může být vtipná, ale vždy je to doplněk, který nikdy nesmí být důležitější než samotné vystoupení. To znamená, že pokud posluchač navštíví Vaše vystoupení, musí si pamatovat to, o čem jste povídal, ne to, jak umíte pracovat s PowerPointem či jiným programem! O tom že někteří posluchači mohou být barvoslepí, nebo dokonce nevidomí, se tu raději rozepisovat nebudu.

Stříbrné pravidlo: Čitelná za každého počasí

Způsobů, jak se Vaše prezentace dostane mezi posluchače, nebo diváky, je mnoho. Nejčastěji je to prostřednictvím projektoru. Ten díky promítání za různých, často do předu naprosto neznámých světelných podmínek, na různé do předu neznámé materiály a samozřejmě v různé, do předu neznámé kvalitě, nastavuje přednášejícím velmi úzké manipulační možnosti.

Proto je třeba, aby byla velikost písma v prezentaci co největší. Nikdy nevíte z jakého místa, s jakým zrakovým postižením, bude Vaše prezentace pozorována. Vedle velikosti písma je také třeba myslet na font, protože špatný font může být velmi nečitelný. Velmi důležitý je také kontrast písma vůči pozadí. Myslete na to, že co je vidět na počítači, rozhodně nemusí být vidět na plátně z 20té řady.

Bronzové pravidlo: Čas

Zapomeňte na školní zadání, kdy bylo důležité splnit počet snímků! Prezentace, jak jsem již napsal, je doplněk, osnova. Prezentaci zkoušejte na nečisto. Občas se stává, že přednášející přeskakuje snímky z časových důvodů, pak si pravděpodobně své vystoupení dostatečně nevyzkoušel. Stejně tak je hloupé, pokud věnujete prvním snímkům 5 minut a posledním snímkům minut 30. Nikdy se tedy nezaměřujte na počet snímků, které Vaše prezentace obsahuje, ale na čas, který máte na samotné vystoupení.

Barvy a přechody

Barvy mají také svůj psychologický význam, je dobré jej alespoň akceptovat. Mezi nejzákladnější triky patří využití červené barvy pro zvýraznění chyby, nebo vady, oranžové pro upozornění a modré pro vyjádření kladných vlastností. Mimochodem, jinak vnímají barvy muži a jinak ženy.

Obrázky

V podstatě jsou jen tři případy, kdy je „vhodné“ požít obrázky. A i mezi nimi jsou dva diskutabilní:

• Grafy - perfektní doplňky, které názorně ukazují rozdíly v číslech. Z výše uvedených důvodů je vhodné, aby graf nebyl zbytečně podrobný. V podstatě by z něj na první pohled mělo být jasné, co je na číslech zajímavé. Grafy s více jak 10ti hodnotami se stávají v prezentaci nečitelné. Posluchač nemá graf studovat, jen mu má rychle pomoci s výkladem čísel.
• Ukázky, fotografie a schémata - pokud pomůžou. Jde opět o podpoření představivosti posluchačů. Pokud mluvíme o novém typu mechanismu, může být dobré jej zjednodušeně ukázat. Stejně tak, pokud mluvíme o specifické krajině, můžeme posluchačům ukázat, o jak specifické krajině mluvíme. Obrázek by ale měl být snadno pochopitelný a jednoduchý.
• Vtip - může být nebezpečný. Vtipné by spíš mělo být Vaše vystoupení, ne prezentace. Pokud už vtipný obrázek použijete, měl by vystihovat, resp. jednoduše navozovat na to, o čem mluvíte. Musí být jednoduchý, rychlý a měl by splňovat právě taková kriteria, jako grafy nebo ukázky. Pozor ale, aby nebyl špatně vyložen, nebo aby neurazil!

Jiné obrázky v podstatě nemá cenu do prezentace vkládat. Obrázky ubírají místo textu, odvádí pozornost a samozřejmě narušují konzistenci prezentace.

Obsah

Na obsah, stejně jako na zbytek celé prezentace platí opět první zlaté pravidlo. Prezentace by měla být tvořena hesly, důležitými fakty, které by si měl posluchač zapamatovat. Neměl by být obtěžován dlouhými texty, které přednášející čte. Prezentace je vždy jen doplňkem. Zapomeňte na složité tabulky, rozsáhle seznamy, nebo dlouhé pasáže. To vše odvádí pozornost. Není špatné uvést krátké ukázky z kódu, příkazů, nebo vzorců. Nesmí být ale zbytečně složité a musí to mít přínos.

Připravte se na nejhorší – interpretace souboru

Jestli jsou nějaké zákony vždy dodržovány, jsou to ty Murphyho. Může-li se tedy něco pokazit, tak se to také pokazí. Počítejte tedy s tím nejhorším. Projektor bude starý, bude špatně svítit, bude zkreslovat barvy, obraz bude z posledních míst špatně čitelný, pokud vůbec projektor půjde. Na prezentačním počítači bude jiná verze programu, budou tam chybět fonty, bude mít jiné nastavené rozlišení (DPI). To všechno jsou důvody, proč bude Vaše prezentace vypadat jinak než očekáváte. Počítejte s tím. Exportujte prezentaci do nějakého univerzálního typu souboru, včetně fontů, například PDF. Připravte si vytištěnou černobílou formu, která bude snadno rozmnožitelná i na té nejhorší kopírce.

A mimo jiné, právě proto je nutné, aby prezentace nebyla to hlavní a nejdůležitější na Vašem vystoupení. Přednášející občas vůbec žádné prezentace nemají, někdy ukáží jen pár webových stránek, nebo pracují s programem. Místo projektoru používají papír, nebo tabuli a fixy. I to stačí, alespoň to nutí k výstižnosti, takové mají totiž prezentace být!

Závěrem

Na konec ještě dodám, že samozřejmě mohou existovat výjimky. Konec konců, právě ty potvrzují pravidla ne? V každém případě, pokud máte jakoukoli možnost si něco vyzkoušet dopředu, udělejte to. Nikdy se neupínejte na prezentaci a při její tvorbě zavřete kreativitu do skříně. Ano, prezentace by měla být hezká, ale v tomto případě to znamená jednotná a výstižná!