Za vším hledejte peníze :-(
Známe to všichni. Dopravní špička a několika kilometrová kolona v obou směrech od 50ti metrové práce na silnici. V noční hodinu, nebo o víkendech na stavbě nikdy nikoho neuvidíme a přes den často jen 5 dělníků opírajících se o lopatu. Mohou za to ty dělníci! Jenže to nemusí být pravda. Oni by ty dělníci, zejména ti bezdětní, nebo ty, co jsou na delší čas velmi daleko od rodiny, klidně pracovali i o víkendech, svátcích nebo na směny. Jenže firma, tedy zaměstnavatel jim to prostě nezaplatí. Zcela záměrně pomíjím fakt, že z technického důvodu ani nemohou pokračovat (zaschnutí betonu atd.)
Může za to ta firma ! Bezesporu chce dnes každý vydělat co nejvíce. Čím víc lidé mají, tím více chtějí. Tedy firma shrábne milióny za stavbu, třetinu vloží do materiálu, třetinu na údržbu, stroje a pracovní sílu a zbytek si rozdělí vrcholný management, jako odměnu za zrealizovaný kšeft. Tento, pravděpodobně nejtypičtější případ je bohužel smutným faktem a ukázkou politiky ve velké firmě. Ovšem, na rozdíl od státních politiků, kterým vyčítáme širokou škálu neduhů, mají vrcholní manažeři daleko větší plat, odměny a menší zodpovědnost. Jenže u vrcholných manažerů je to přece v pořádku! S tím si dovolím silně nesouhlasit. Není přeci možné, aby rozdíl platu mezi nejhůře placeným zaměstnancem a nejlépe placeným zaměstnancem byl často ve více jak 1000 násobku! Čest firmám ve kterých tomu tak není.
Aby jsme byli spravedliví, chápu že vysoké zkušenosti vyžadují vysoký plat, ovšem někdy mám o manažerských zkušenostech značné pochyby. Problém ale není vždy na straně vrcholných manažerů. I oni se musí o své tučné odměny podělit s různými lobisty, v horším případě politiky. Pokud tomu tak není, jde o boj čistě konkurenční. Mějme výběrové řízení na opravu mostu na silnici. Výherce bývá ten, co má nejnižší nabídku. Tato nízká cena ale vyžaduje nízké náklady. U řadových zaměstnanců, kteří nemusí pracovat přes noc nebo dokonce o víkendu se dá docela slušně ušetřit. Zvlášť když je stavba dostatečně rozsáhlá a vyžaduje opravdu velké množství dělníků.
Popsal jsem jedno z mnoha možných padajících exkrementů. Město chce ušetřit peníze Vás, daňových poplatníků, to ve výsledku znamená, že stavba bude prostě trvat. A pokud ne, v mnoha případech se to dožene nekvalitním materiálem nebo technologiemi, ať už proto, aby to bylo rychle, a nebo proto aby to bylo levné. V důsledku toho všichni, kterých se to týká nějak platí navíc, za benzín a čas v projetý v kolonách, za hluk v místech, kudy vede odklon a za špínu všude tam, kde by jinak v takovém množství a takovou dobu nikdy nebyla.
Praxe jednotlivce
Teď když jsme tak pěkně ukázali prstem na skupinu handlířů, kteří vydělávají na neustálých opravách mostů a silnic, které jsou nekvalitně, rozumějme pokud možno levně postavené. Podívejme se na každého z nás. I my se snažíme šetřit všude kde se dá, což často vede k nesmyslným nákupům. Co například 20km cesta do obchodu, kde mají v akci vajíčka na nichž ušetříme minimálně 21 korun! To že na všem ostatním proděláme daleko víc, náklady na dopravu nepočítaje je vedlejší. S podobným nákupem často koupíme spoustu zbytečností, které vůbec nepotřebujeme jen proto, že jsou levné a aktuálně v akci.
Ale co ta kvalita. Všichni známe, ale málokdo dnes aplikuje pořekadlo: „Nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci”. Mimochodem levné vejce v obchodním řetězci jsou buď podezřelé, nebo na nich řetězec jenom tolik nevydělává. Každý artikl, který prodává totiž velmi levně nakupuje, a kdo chce prodat, musí hold levně, i kdyby to bylo pod cenou. Stává se tak, že mléko, které pijeme ráno ke snídani je prodáváno hluboce pod cenou a zemědělci mají štěstí, že na něm něco „vydělají” jen proto, že dostanou dotace od EU. Zvláštní paradox nemyslíte ? Z našich daní jsou placeny zemědělci, jen proto, aby mohl obchodní řetězec vydělat na mléku nějakých 8 - 16 korun, nedbaje faktu, že to co kupujeme má s mlékem opravdu pramálo společného.
Takových to paradoxů ale kolem sebe nalezneme více. Typickým příkladem může být například vysavač. Proč lidé dají přednost levnému šuntu, který jim klekne dva dny po ukončené záruce, takže si musí koupit jiný levný šunt, když by rozhodně za méně jak dvojnásobek ceny mohli koupit kvalitnější výrobek. Ten jim pak ne jen vydrží možná více jak dvakrát déle, ale možná nebude mít tak velký energetický odběr, bude lehčí a pravděpodobně i výkonnější. I když se trend levných výrobků pomalu vytrácí, stále jsou hypermarkety zaplněny čínskými šunty, na kterých pořád tyto markety vydělávají třeba i víc jak 50% ceny a po kterých se jen zapráší.
Kéž by
Přál bych si aby lidé více přemýšleli, aby se zamysleli nad tím co dělají, proč to dělají a hlavně, jestli to má vůbec smysl. Je to totiž jediný způsob, jak zamezit nechutnému obohacování z blbosti lidí. Navíc naše prostředí bude kvalitnější, modernější a peníze půjdou inovátorům a vynálezcům a ne komunistickým kopírovačům, kteří zamořují náš trh stejně, jako kdysi „Americký brouk” naše pole spravovaná dělnickou třídou pod hlavičkou JZD.