Pod tlakem urputného rozmýšlení zda si objednat nebo neobjednat časopis o hvězdném robotovi R2D2, v rámci kterého bych si ho mohl postavit sám, jsem se nakonec rozhodl pro zcela jinou variantu. Rozhodl jsem se navrhnout a postavit robota Johnyho alias číslo 5 za pomoci stavebnice m-BITBEAM.

Již nějakou dobu se zajímám o různé konstrukční stavebnice a to z mnoha důvodů. V první straně jsem stále hračička a stavění mě prostě baví, mám dva mladé kluky, kterým mám co předat a kreativní činnost patří mezi ně. V poslední době se ale trochu roztrhl pytel s různými stavebnicemi které jsou k mání a to i v podobě vytiskni si na 3d tiskárně sám. Tyto stavebnice testuji nejprve na sobě, následně na mých potomcích a nakonec i na kroužku robotiky, který vedu.

Vzhledem k tomu, že patřím mezi noční tvory donucené okolnostmi brzo ráno vstávat, přemýšlím o změně času opravdu hodně. A rozhodl jsem se k problematice přispět některými postřehy, které jsou sice samozřejmé, ale možná si je někteří neuvědomují.

Nejdůležitějším úkolem v roli učitele je děti zaujmout. Protože, mají-li si z hodiny něco odnést, musí je to bavit. Totéž platí i pro kroužek, protože selekce, toho to baví, proto chodí na kroužek, nefunguje. Mě se zatím s WOW efekty daří, i když to stojí úsilí.

Pokud si někdo myslí, že učit programovat děti je hračka, tak se šeredně plete. Pokud si ale někdo myslí, že to je peklo, tak by to neměl ani zkoušet, protože je úplně mimo. S jistotou mohu říct jen toto: Být připraven alespoň o 2 hodiny v předu je na hraně :-)