Celý počítačový průmysl je postavený na výměně dat mezi uživateli, proto vlastně vznikl internet. Data jenž si uživatelé vyměňují jsou ale různého, komplexního charakteru a tak není divu, že vznikly takové IT obory, jenž se zabývají pouze struktury a formáty dat, které jsou k výměně potřeba.
Mezi mojí pracovní náplň čas od času patří i tvorba nějakého webového informačního systému, jinak řečeno webových stránek. Dnes se majitelé webových systémů, ať už jsou zaměřené na cokoli, předhání v tom, co všechno mohou návštěvníkům, potažmo klientům nabídnout. A protože není příliš v lidských silách některé systémy ručně "nakrmit" daty, přichází řada na tzv. import. Import je úkon, při němž nějaká data, ať již získaná jakkoli, někdo, nebo něco "nalije" do požadovaného systému, který s takovými daty pracuje.
Nejčastější místa, kde se importu používá, jsou různé ekonomicko-manažerské systémy, které data vyhodnocují, nebo s nimi libovolně dále pracují, např. skladové hospodářství. Je zcela zřejmé, že právě do takového programu by zrovna každý netužil počáteční data vkládat, tím spíš, pokud by šlo v lepším případě o několik tisíc položek. To ale není jediný příklad, uživatelé internetu se často setkávají s daleko běžnějším případem importu dat a nemusí při tom jít jen o obnovu adresáře ze zálohy. Internetové stránky jsou plny takzvaných RSS novinek.
RSS novinky, nebo také kanály jsou v podstatě soubory s konkrétním formátem struktury. Některé programy udávají možnost tzv. odběru těchto novinek, nebo sledování RSS kanálů. Jde ale vlastně o totéž, čas od času, v nějakých většinu pravidelných intervalech, tyto programy stáhnou datový soubor z internetu a importují ho do sebe sama. RSS je přitom založené na čitelném textovém formátu XML. Struktura tohoto formátu je daná a standardizovaná a v drtivé většině případů všichni tvůrci takového RSS souboru tento standart dodržují. Kéž by byla taková situace i v komerční, nebo spíš obchodní sféře.
RSS soubory ke stažení najdete na kde jakém webu (snad časem i na tomto) a velmi často jiné weby tyto RSS soubory importují a zobrazují je, jakoby byla importovaná data vlastní. Přitom není nikdo, kdo by neustále zjišťoval aktuálnost dat, nebo kdo by přidával nové odkazy pokaždé, když se někde něco šustne. Majitelé webu prostě jen čas od času importují pár XML souborů, resp. dotyčné webové stránky to dělají sami. Takové chování je ale k vidění (i když často neveřejně a neoficiálně) u internetových obchodů.
Prodejci různého sortimentu se jako vždy předhání, kdo toho více prodá a tak se vzájemně "paktují" a odebírají zboží jeden od druhého. Nakonec na tom není zvláštního ani špatného, dělali to už dávno a internet jim vtom jen pomáhá. Zde ovšem libovolný tvůrce takového internetového obchodu narazí. Je až z podivem kolik druhů takových importních souborů je. Já sem se naštěstí setkal vždy s XML formátem, ale pokaždé s jinou strukturou. To by vlastně nebylo zas až tak zvláštní, žádný takový standardizovaný rozšířený formát není, ale i tak jistý standard máme.
Zboží.cz a jiné vyhledávací servery jsou založené na importu XML souborů od obrovského množství internetových obchodů. Formát souboru je ale pevně daný, a chtějí-li e-obchody mít na takových portálech vystavené své zboží, musí tento formát dodržet. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by dodavatelé konkrétních elektrických obchodů nevytvářeli tento "standardní" XML soubor se zbožím. Dokážu si představit mnoho důvodů, proč tomu tak není, stejně ale znám dost důvodů, proč by tak tomu mělo být. Nezbývá tedy jen doufat, že žádný takový import již psát nebudu, resp, že již narazím jen na nějaký obecnější formát, jaký používá např. Zboží.cz. Díky Seznamu za něj.
© 2023 Ondřej Tůma McBig. Ondřej Tůma | Based on: Morias | Twitter: mcbig_cz | RSS: články, twitter